1. Od sucharů k psím sušenkám
Na vzniku reklam na krmivo pro psy má zásluhu elektrikář James Spratt. Přijel do Anglie prodávat hromosvody, když si všiml něčeho zajímavého. Na molu s sebou měli námořníci suchary z mouky, vody a mimořádně se špetkou soli. Dokázaly utišit hladový žaludek, byly jediným jídlem, které se na moři nekazilo, a navíc byly levné na výrobu. Spratta zaujalo, jak jsou hladoví psi po sucharech od námořníků lační. A napadlo ho: Proč suchary neprodávat jako psí pamlsky?
Sprat se dohodl s továrnou na lidskou stravu na odkupu zbytků. Krekry pro psy o něco vylepšil. Smíchal mouku, červenou řepu a další zeleninu s kravskou krví a v roce 1860 nechal upečený mix patentovat pod názvem "Spratt's Patent Meat Fibrine Dog Cakes". Mezi přísady patřily i "sušené nesolené želatinové porce prérijního hovězího masa". Zní vám o tak trochu divně? Nejste sami. Sprattsova společnost byla po celou dobu své existence známá tím, že o konkrétním zdroji masa (nebo bychom měli napsat "masa"?) ve svých sušenkách mlčela.
Výrobní náklady však zůstávaly vysoké. Řadový občan potřeboval pracovat celý den, aby si vydělal dost na zakoupení balíčku psích lahůdek. Spratt se proto rozhodl necílit na dělníky a zaměřil se na anglické gentlemany z venkova, kteří milovali lov, a chovatele výstavních psů. Domníval se, že budou chtít své mazlíčky patřičně odměnit. A nespletl se. V lednu 1889 koupil titulní stránku časopisu American Kennel Club a poprosil bohaté přátele, aby propagovali výhody jeho sušenek. Do propagace zařadil i billboardy, které byly v té době ve světě reklamy naprostou novinkou.
Strategie byla úspěšná. Vyšší společnost vyměnila zbytky lidského jídla za sušenky, a to i navzdory jejich pochybnému složení a vysoké ceně. Ve snaze zvýšit prodeje, začal Spratt vyrábět sušenky zaměřené na různé skupiny psů. Tuto strategii mimochodem používají prodejci krmiv dodnes. Vyvinul varianty pro štěňata, psy žijící ve městech, zvířata s překyseleným žaludkem a tak dále… Samozřejmě to byly stále ty samé krekry, vyrobené ze surovin bez nutriční hodnoty.
2. Koňské maso? No a co!
Průmysl krmiv byl stejně jako lidské životy ovlivněn jak první, tak druhou světovou válkou. S tím byla spojená i nadprodukce koní. Ta začala být problémem v roce 1918. Nejdřív kvůli skončení války, pro kterou byli koně určení, pak kvůli traktorům na polích a autům v uliích. Koně bez předpokládaných kupců se staly ale novou obchodní příležitostí, kterou chytili za pačesy bratři Chapelové. Začali za zvýhodněné ceny skupovat koně od chovatelů, vděčných za nové velkoobchodní zákazníky, a proměnili je v psí konzervy. Maso popsali jako „libové, červené a kontrolované vládou“ a brand pojmenovali Ken-L Ration. Velmi drobným písmem někde ve spod se zmínili o hlavní ingredienci - koních. Chapel měl 90procentní podíl na trhu díky vládní podpoře. Agresivní lobby podpořilo vznik řady reklam, ve kterých malé děti se štěňaty zpívají: „Můj pes je lepší než tvůj,“ a člověk by byl i dojatý, kdyby sdělení nebylo tak podezřelé a realita za ním tak depresivní.
Dokonce i nižší vrstvy obyvatelstva byly během Velké hospodářské krize nuceny konzumovat psí konzervy, takže trh s psím krmivem neutrpěl. A fakt, že v nich byli koně, nehrál vůbec žádnou roli. Bratři Chappelové měli se svými koňmi v konzervě takový úspěch, že je odkoupila Quaker Oats (která v roce 1995 změnila svůj název na známější H. J. The Heinz Co.). Koně nyní byli chováni speciálně pro použití v konzervách a obchod vzkvétal. Kartami zamíchala až 2. světová válka.
3. Nová metoda a další lži
Jako ideální materiál pro přepravu věcí do války, se ukázal kov. Vláda prohlásila krmivo pro domácí mazlíčky za „nepotřebné“, což vzalo výrobcům vítr z plachet. Několik vlivných účastníků trhu proto řešilo, co bude dál. Společnosti Ralston Purina Company a General Mills, které získaly Sprattův podnik, začaly experimentovat s krmivem pro psy a strojem na snídaňové cereálie Chex. Výsledkem byla výroba suchých granulí, jak ji známe dnes. Tzv. extruze, kterou k výrobě použili, která byla patentována v roce 1956.
V zásadě vytvoříte hmotu podobnou těstu spojením mokrých a suchých přísad před vložením do expandéru. Hmotu protlačujete děrovacím strojem, zatímco se zahřívá na neuvěřitelně vysoký tlak a tlakovou páru, což vede k tvorbě granulí. Ty se pak obalí tukem, aby se zlepšila jejich chuť a vůně. Tato technologie se od 60. let minulého století velmi rozvinula a používá se dodnes.
Aby přesvědčila Američany, že granulované krmivo pro psy je jedinou a nejlepší možností, zahájila společnost Extrusion reklamní kampaně The Pet Food Institute. Postavili ji na tom, že se výrobci chlubili vynikajícími nutričními hodnotami svých produktů a použitím prémiových ingrediencí.
4. Pro někoho úpadek, pro jiného další obchodní příležitost
Pro výrobu pelet firmy nakupovaly vedlejší masné produkty, které nejsou pro lidskou spotřebu (jako jsou vnitřnosti a kosti), takže neměly horlivě propírané nutriční hodnoty. Krmivo obsahovalo také kukuřičnou mouku, sójovou moučku a další obilné produkty, zatímco o dalších přísadách, firmy mlžily. Netrvalo dlouho a generace mazlíčků, které vyrostly “na té nejlepší stravě pro psy” v podobě granulí, začaly vymírat na onemocnené jater, ledvin a další zdravotní problémy.
Jean Cathary, francouzský veterinární chirurg, to neviděl jako úděsnou tragédii, ale jako díru na trhu. Pod ochrannou známkou Royal Canin (krátce následovanou Hills' Science Diet) začal prodávat své vlastní krmivo, aby všechny všechny tyto problémy “vyřešil” stravou přímo od veterináře,a diverzifikoval trh na dietní potraviny na předpis pro selhání jater, ledvin a kontrolu hmotnosti. To dalo odvětví příležitosti k růstu v jiných směrech.
Výrobci granulí začali sponzorovat veterinární školy, aby chrlili stovky a tisíce veterinářů, kteří přesvědčí majitele zvířat, že extrudované krmivo je nejlepší. Mezitím se zkracovala délka života zvířat a psi začali stále více trpět jak civilizačními, tak získanými chorobami.
Marketingový lobbing s fotkami krásných a šťastných zvířat na obalech jídla ze zbytků a jedů pokračuje dodnes. Vybírejte krmivo, do kterého opravdu vidíte a jeho složení poznáte na vlastní nos, oči, nebo i ústa. Technologie extruze má totiž jednu nepopiratelnou nevýhodu. Vysoké teplo a sušení ingrediencí, odstraňuje poslední zbytky živin a vitamínů, které v krmivech zbyly, aby byli psi zdraví.
